litera

Výstava „Karel Klostermann“

Vimperk – galerie Happy Coffee / Jubilejní výstava k 170. výročí narození Karla Klostermanna – vernisáž 5. 3. 2018 od 18.00 hod / Výstava potrvá od 6. do 31. března 2018

Karel Klostermann, „básník Šumavy“…

Karel Klostermann, „básník Šumavy“, spisovatel oblíbený nejen starší generací. Od jeho narození uplynulo letos v únoru rovných sto sedmdesát let… / Ačkoliv Karel Faustin Klostermann (1848 až 1923) spatřil světlo světa 13. února 1848 v rakouské obci Haag am Hausruck, oba rodiče měli šumavské kořeny – maminka Charlotta pocházela z rodu zámožných šumavských sklářů Abelů, otec MUDr. Josef Klostermann byl selským synkem ze svobodné rychty z Hrádků u Srní. Rodina nebyla zrovna malá, z dvanácti dětí se dospělosti dožilo deset. Kvůli otcově lékařské praxi se často stěhovali, Karel se tak už coby jednoroční batole ocitá v Sušici, následují Žichovice u Rabí, znovu Sušice, Štěkeň a Kašperské Hory.

Na dráhu literáta nastupuje poměrně pozdě, teprve okolo čtyřicítky, už dříve se však věnuje drobné žurnalistice. Nejprve německy, později výhradně v českém jazyce. Klostermann, to je Šumava, její svérázné obyvatelstvo i nádherná příroda. Mimochodem „básník Šumavy“, objevující pro své čtenáře česko-bavorské pomezí, je i jakýmsi prvním ekologem – jako jeden z prvních upozorňuje na nebezpečí neuvážených lidských zásahů do přírody.

„Ale jedno si Šumava podržela: působí jako melancholická píseň, která nezadržitelně proniká do srdce. Bez přestání se před námi rozprostírají lesy a slatě a vyprávějí nám epopej, která nemá obdoby, epopej o zaniklém a zanikajícím obřím rodu, který nechala příroda vyrůst a pak ho nemilosrdně zničila. Zní tady píseň a máte-li pozorný sluch, neujde vám smysl jejích tónů; a země před vámi rozevírá poučnou knihu s nespočetnými stránkami. Staré kmeny a staré pařezy pokrývající půdu jsou vesměs popsány rozpukaným písmem; zdá se být tajuplné, a přece je zlehka čitelné.“ (Karel Klostermann – Črty ze Šumavy)

Je tomu 170 let (13. února), kdy se narodil jedinečný vypravěč a spisovatel Karel Klostermann. Nejen, že dokázal mistrně přiblížit nehostinné prostředí a život tehdejší Šumavy, ale také dokonale vykreslit tehdejší nezbytné spolužití Čechů a Němců. Jeho dobu a prostředí, stejně jako jeho soukromý život, přibližuje plzeňská výstava, která k tomuto výročí vznikla – Karel Klostermann – spisovatel Šumavy.

1885 – začíná publikovat své německy psané povídky v listě „Politik“

1890 – vychází jeho prvá a jediná německy psaná kniha pod názvem „Böhmerwaldskizzen“, očekávaný úspěch se však nedostavuje a autor publikuje následně povídku „Rychtářův syn“ už jako svou první zveřejněnou práci českou

1892 – vydává svůj první román „Ze světa lesních samot“, vzápětí oceněný výroční cenou České akademie

1898 – v lednu umírá jeho první žena, v prosinci se znovu žení s Betty Juránkovou, vdovou po českém továrníkovi

1901-1919 – v rozmezí těchto let vydává deset románů a deset povídkových souborů; pět z celkem čtrnácti jeho románů získává přitom výroční cenu České akademie

1907 – kolem tohoto roku se stává jedním z devíti radních města Plzně, referentem pro městskou péči o zdraví, pro lidové knihovny a čítárny, jakož i členem komise pro turistický ruch

1919 – získává na doživotí právo pobytu na zámku knížete Windischgrätze ve Štěkni

Poslední roky života tráví v Plzni, na léto pak nikdy neopomene odjet do jihočeské Štěkně, kterou si zamiloval už za otcova působení u knížete Windischgrätze. Také Karel Klostermann se přátelí se štěkeňským knížetem, a často pobývá u něj na zámku. Dodržuje pravidelný režim – ráno budíček o půl šesté, poté psaní, rybaření a koupání v řece Otavě.

Na jejím břehu se seznámí se strakonickým malířem Dvořákem „Šumavským“, který si Klostermannovo dílo natolik oblíbí, že namaluje rovnou celou sérii padesáti obrazů podle jeho povídek.

Se stářím bohužel přicházejí choroby – nemocné srdce, špatné plíce a zhoršující se zrak. Karel Klostermann umírá 16. července 1923 na štěkeňském zámku, kde jej po vyvlastnění Windischgrätzova majetku pozemkovou reformou nechají na prosbu knížete dožít nové majitelky, řeholní sestřičky Anglické panny.

Štěkeň na svého Klostermanna nezapomněla. Na zámku dnes najdete Klostermannův pamětní pokoj, v zámeckém parku jeho dub, nechybí samozřejmě ani pamětní deska. Kolem městečka vede Klostermannova naučná stezka…

Přes své přání spočinout ve Štěkni je „básník Šumavy“ slavně pohřben na plzeňském hřbitově.

zdroj: kohoutí kříz.org

Přednáška „Kudy chodil Karel Klostermann“

Strakonice / Společenský sál Šmidingerovy knihovny – čtvrtek 1. 3. 2018 od 17.00 hod – Přednáška Františka Sáčka ku příležitosti 170. výročí od narození a 95. výročí od úmrtí spisovatele Karla Klostermanna. Kresby J. Dvořáka Šumavského. Průřez dílem K. Klostermanna a životem z Haagu do Štěkně. Nově objevená rodová linie na Strakonice. Originální film pohřbu spisovatele z roku 1923. Ve spolupráci s Muzeem středního Pootaví Strakonice.

DOPORUČUJEME… / Výstava k 170. výročí narození Karla Klostermanna… / V prostorách Státního okresního archivu ve Strakonicích byla 13. února 2018 zahájena výstava o životě a díle slavného šumavského spisovatele Karla Klostermanna a potrvá do 23.března 2018…

Vystaveny budou materiály z pestré sbírky pana Františka Sáčka, který se touto osobnostní dlouhodobě zabývá. Vystaveny jsou též ilustrace bývalého ředitele archivu Mgr. Jana Olejníka.

Výstava „Šumava Františka Malocha“

Plzeň / Dovolujeme si vás pozvat na výstavu „Šumava Františka Malocha“, která se koná 3. – 26. 4. 2018 ve Smetanových sadech před Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje. Autoři Martina Vladimír Kožíšci mapují prostřednictvím velkoformátových fotografií sto let staré putování plzeňského botanika František Maloch k pramenům řeky Otavy.

Vernisáž, spojená s botanickou exkurzí vedenou RNDr. Zdeňka Chocholoušková, začíná 3. 4. 2018 v 16.30.

Agent JFK zasahuje na Šumavě…

Knihy o Šumavě nemusí být jen přehlídkou vážných témat, poetických vzpomínání či přestřelek pohraničníků. Třicátý díl série Agent JFK: Přežít je „šumavský nářez“ plný zmutovaných kůrovců, šumdruidů a hlavně pořádné porce humoru… Představte si Šumavu trápenou kůrovcem, nic zvláštního řeknete si, jenže co když je ten kůrovec velký jako panelák, to je panečku jiná…

Z recenzí: Zbyněk Kučera Holub napsal jeden z nejbrakovitějších dílů celé série. Přičemž mezi hlavní pozitiva patří to, že vás hned na první stránce vtáhne perfektně do děje a pustí až na samotném konci. K pozitivu číslo dvě pak patří určitá míra šílenství, vyzařující z téhle knížky. Člověk místy nestačí koulet očima a divit se, jaké má Holub geniálně šílené nápady… (zdroj sarden.cz)

Kdo je JFK?

Agent John Francis Kovář (zkráceně Agent JFK) je hlavní hrdina stejnojmenné české série sci-fi a fantasy příběhů vytvořené podle vzoru Marka Stona či Perryho Rhodana. Sérii společně vymysleli spisovatelé Miroslav Žamboch a Jiří Walker Procházka a podílí se na ní kromě nich i další čeští autoři.

John Francis Kovář (po otci českého původu), je bývalý člen speciálních jednotek rychlého nasazení a mezinárodní vojenské diplomatické jednotky podřízené nejvyššímu velení NATO. Svou vojenskou kariéru ukončil v hodnosti kapitána české armády a poté dostal nabídku stát se členem týmu Agentury EF (Equilíbrií Ferrarií, tj. Kováři rovnováhy; latinsky přesně: Aequilíbrií Ferrarií), jejímž cílem je zasahovat v paralelních světech a v paralelní minulosti či budoucnosti proti těm, kteří se pro svůj vlastní prospěch a vlastní cíle snaží narušit jemné předivo vztahů, kterými jsou paralelní vesmíry propojeny, což může mít za následek jejich zhroucení. Proto je vnitřním heslem Agentury EF rčení „Svůj svět si musíme zasloužit!“.Hlavním protivníkem Agentury, a hlavně JFK, je tajemný lord Xaverius Hawk z Jestřábí Lhoty (někdy též X-Hawk či Jestřáb), bývalý člen Agentury a nyní padouch s nejasným cílem, který se snaží narušit rovnováhu různých paralelních vesmírů.

Ukázka z knihy:

Šumavskými hvozdy zní zvuky motorových pil, pod kořeny prastarých smrků se probouzí armáda hladových zmutovaných brouků a paní Šubrtová peče borůvkový koláč… John Francis Kovář má problém. Nakažen děsivou nemocí potřebuje lék – bez něj zemře,nebo ještě hůř, změní se v něco nelidského. To ale není všechno, nakažený, vyčerpaný se dostává do bitevního pole a sítě intrik mezi ziskuchtivými dřevobarony a zelenými aktivisty neštítícími se ničeho. A je tu ještě někdo – hrdina ve výslužbě, legendární plukovník S. I on ví, že čas neúprosně běží. Už brzy vyletí kůrovec!

Vimperk, přibližně v ten samý čas… Byla hluboká noc. Nádvoří kasáren ve Vimperku, tzv. buzerplac, osvětlovaly reflektory. Stála tu nastoupená jednotka patnácti vojáků v zelených helmách a maskáčích vzoru „prales zespodu“. Všichni patřili ke zvláštnímu oddílu schwarzenberských myslivců, jednotce určené pro boj s hmyzími mutanty zdálky i zblízka…

***************************

Agent JFK 30: Přežít
Holub, Zbyněk K. – Machala, Libor
Nakladatel: Triton
Obálka: Petr Vyoral
Redakce: Milena Matějková, Zuzana Kupková
Rok vydání: 2013
Počet stran: 208
Rozměr: 125 x 185
Provedení­: paperback
Cena: 199 Kč

Kniha se dá ještě sehnat například ZDE

 

O autorovi:

Zbyněk Kučera Holub, také Zbyněk Holub nebo Gilgalad (* únor 1980, České Budějovice, Československo) je český prozaik, autor a editor fantasy, pohádek a příběhů napříč žánry. Narodil se v únoru roku 1980 v Českých Budějovicích. Se svou ženou se seznámil díky hrám typu Larp.Díky hrám na hrdiny (RPG) se dostal k prvním literárním pokusům a okolo roku 2000 se začal podílet na tvorbě RPG světa Asterion. V roce 2007 mu z prostředí tohoto fantasy světa vyšla první kniha Kaat, aneb Historky Cechu Eldebranských katů vyprávějící o mistrech popravčích obdařených nadpřirozenými schopnostmi. Zbyněk napsal nebo jako editor sestavil řadu titulů, ale nevnímá se jako spisovatel – cítí se být „klukem, kterého baví psát a občas mu něco vyjde“… (zdroj Wikipedie)

Šumava domovem… Pozvánka na křest nové knihy

Volary 18. 12. 2017 v 19.15 hod – společenský sál volarské radnice / Volarské nakladatelství Stehlík zve na křest své nové publikace Šumava domovem

Šumava se v posledních letech stala oblastí střetu protichůdných zájmů a rozdílných názorů na to, jak by s touto jedinečnou krajinou měl člověk zacházet. K věci se vyjadřují politici, vědci, úředníci, novináři… většinou lidé odjinud. To je cenné, protože často právě náhled zpovzdálí s určitým odstupem od problému dokáže lépe vyhmátnout jeho podstatu. Chybí mu ale hlubší znalost místních reálií. Tato kniha nabízí pohledy třiceti sedmi obyvatel Šumavy nejrůznějších profesí na soužití lidí s místní přírodou. Někteří z nich jsou rodáci, vrostlí po generace do šumavské žuly, další jsou novousedlíci, kteří si toto místo pro život vybrali po zralé úvaze, nebo je sem osud prostě zavál. Všechny je však spojuje láska k domovu a nespoutané přírodě.

Prostřednictvím jejich výpovědí máte příležitost sdílet s nimi zajímavé životní příběhy a nahlédnout diskutovaná šumavská témata jejich očima. Možná se dozvíte něco nového o tom, jak se tu lidem žije, o lese, o národním parku, o kůrovci, o tom, proč je důležité alespoň na malém kousku naší země zachovat divočinu a možná zahlédnete mezi řádky i střípky jímavé krásy… Pokud se tak stane, tahle kniha nevznikla nadarmo.

Šumavský Děs

OBJEVILI JSME NA SÍTI – V knize Šumavský Děs ožívají temné příběhy z českokrumlovského regionu… / Upíří masakr v Cetvinách, sabaty na Ďáblových kamenech v Hůrce, tajemná babička z Černé v Pošumaví, skřet v podzemí Dívčího kamene, obludník v Hořicích na Šumavě, hornoplánský obr Thomas Thieme, děsivé podzemí pod Větřním a mnohé další příběhy z dávné i nedávné historie českokrumlovského regionu přibližuje nová kniha nazvaná Šumavský Děs. Jejím autorem je českobudějovický spisovatel Václav Votruba.

„Můžete této knize věřit… nebo nemusíte. Záleží, jak moc máte otevřenou mysl. Pro někoho budou sepsané vzpomínky bájného Děsa představovat bláboly, bude se rozčilovat, že se pod Větřním nikdy nic nekopalo, že v Hůrce žádné kameny, na kterých se konaly sabaty, neexistují… Je to možné, třeba vás jen taháme za nos. Třeba. Doufáme ale, že se aspoň trošku pobavíte. A pokud ne, baziliška na vás!“ vzkazuje Václav Votruba.

Kniha, která vyšla 9. srpna letošního (2017) roku, obsahuje ilustrace malíře Bronislava Frühaufa z Klenčí pod Čerchovem. Její vznik podpořila města Horní Planá a Vyšší Brod. Koupit se dá přímo u autora na mailu venca.votruba@seznam.cz či na webových stránkách http://www.vaclavvotruba.cz/ K dostání je také v elektronické verzi – ZDE

KAPITOLY KNIHY ŠUMAVSKÝ DĚS:

Mord na hrádku Louzek, Hrob plný zlaťáků, Guláš, Helmutova košile, Ďáblovy kameny, Babička, Skřítek? Spíše skřet, Noční návštěva, Zima ve Zlaté Koruně, Plecháč, Hořický obludník, Šumavský obr, Pod Větřním, Pomsta zemřelých, V lese, Upír Ludvík

***

Václav Votruba  – spisovatel, novinář a muzikant se narodil 10. února 1987 v Domažlicích. Nyní žije v Českých Budějovicích. Jeho články vycházely několik let v regionálních médiích a specializovaných hudebních časopisech. Dnes se věnuje především PR aktivitám. Debutový román Na pokraji vydal v roce 2016. O několik měsíců později mu vyšla Kniha kovu, která získala cenu Břitva za nejlepší tuzemskou rockovou knihu roku 2016. Václav Votruba se muzice věnuje i aktivně – hraje v kapelách Dark Angels, The River Of The Lost Souls a After Rain

Co také vyšlo v roce 2017 o Šumavě aneb Tipy na vánoční dárek

Pokud hodláte své blízké potěšit knihou – v našem článku nabízíme tipy na tituly z letošní produkce… / V minulém roce vyšlo – dle výroční zprávy Svazu českých knihkupců a nakladatelů – zhruba 15 500 knih. Předpokládám, že tomu letos bude stejně. Vyznat se v knižním trhu je v podstatě práce pro odborníka. Sledovat, co vychází, je zdá se být téměř „sisyfovská“ záležitost. Na našich stránkách, které jsou součástí festivalu Šumava Litera, se pokoušíme sledovat vydané knihy se šumavskou tématikou. Těch například v roce 2016 vyšlo 32 – alespoň dle našeho pátrání, které samozřejmě nemusí být stoprocentní, neboť tu a tam vychází tituly téměř utajeně – (viz ZDE). Zdá se to jako zrnko písku uprostřed pouště, ale je třeba si uvědomit, že jsou to dvě až tři knihy měsíčně. A to určitě málo není.

Zajímá-li vás tedy šumavská literatura – sledujte průběžně naše stránky, nebo Facebook. Pokud zde nenajdete knihu, o které víte, dejte nám prosím vědět – viz kontakty. Děkujeme za vaši přízeň a budeme se těšit na setkání na čtvrtém ročníku festivalu, který se bude konat 17. 11. 2018 opět ve Vimperku.

Co také vyšlo v roce 2017 o Šumavě:

Cestopisy, průvodce, fotografie…

Šumava – krajina pod sněhem – Petr Hudičák, Zdena Mrázková, Jindřich Špinar (info)/ Knihou se vine příběh bratranců Paleczkových z roku 1923, který formou zápisů do deníků zachytil jeden z prvních přechodů Šumavy na lyžích.

Na dobových fotografiích z Fotoateliéru Seidel, ale i jiných autorů pečlivě zpracovaných grafikem Tomášem Halamou, je zachycena zasněžená tvář šumavské krajiny, jejích horských vrcholů, přírody, památek a život lidí v závěru 19. a v první polovině 20. století. Záběry života ve sněhu a mrazu dokreslují texty dávných i dnešních spisovatelů. Vše je orámováno příběhem bratranců Paleczkových z roku 1923 popisujícím formou deníkových zápisů jeden z prvních přechodů Šumavy na lyžích.

Na 260 stran, na 300 (často dosud nepublikovaných) fotografií z let 1870–2017, velkoformátové panoramatické snímky z minulého století i precizní letecké záběry ze současnosti od fotografa Libora Sváčka. Každý ze tří autorů – Petr Hudičák, Zdena Mrázková a Jindřich Špinar – přistupuje k tématu šumavské zimy trochu jinak. Jeden je neúnavným průvodcem po krajině zapadané sněhem, druhý strážcem odkazu otce a syna Seidelových a třetí pátrá po osudech skrytých za snímky dávných Šumavanů. Společně připomínají s pomocí dobových vzpomínek, literárních textů z knihy Kohoutí kříž a hlavně s pomocí fotografií svět zapadlých vesnic a samot na svazích a vrcholech staré Šumavy.

Šumava Františka Malocha – Ke kolébce zlatonosné Otavy – Martina Kožíšek Ouřadová a Vladimír Kožíšek (info)/ Významný plzeňský botanik František Maloch se v létě roku 1916 vypravil na Šumavu. Jeho putování po sto letech zopakovali Martina Kožíšek Ouřadová a Vladimír Kožíšek. Spojením starého Malochova textu s fotografiemi a poznámkami současných autorů vznikla kniha… Dva cestopisy, které dělí sto let…

 „Báječné je, že vše popsal a vydal v podobě textu nazvaného Ke kolébce zlatonosné Otavy. Text okouzluje autorovým nadšením,“ míní Martina Kožíšek Ouřadová a dodává, že se svým mužem vypravili podle Malochova sto let starého textu na Šumavu v letech 2015 a 2016: „Chodili jsme Šumavou, místa fotili a zaznamenávali své postřehy.“ Na mnoha fotografiích figuruje loutka, která zosobňuje profesora Malocha. Manželé ji vytvořili podle jediné profesorovy dochované fotografie uložené v Národopisném muzeu Plzeňska.

Tajemství šumavských vod III. – Marita Haller, Petr Mazný, František Nykles, Josef Pecka, fotografie Jaroslav Vogeltan (info)/ Kniha volně navazuje na velmi úspěšnou řadu „Tajemství šumavských vrcholů“ a zejména na publikace „Tajemství šumavských vod I.“ (2015, řeky Vydra, Křemelná, Ostružná, Řezná, Úhlava a jejich přítoky) a „Tajemství šumavských vod II. (2016, Otava, Vltava, Schwarzenberský kanál). Třetí díl je zaměřen na šumavská jezera, nádrže a slatě na obou stranách hranice.

Průvodce Šumava, Bavorský les, Mühlviertel – Petr Mazný, Eva Haunerová, Tomáš Bernhardt, Marita Haller, Franziska Stölzel / Plzeňské nakladatelství Starý most vydalo prvního průvodce celou Šumavou – od české přes bavorskou po rakouskou. Jde o lexikon, který popisuje 600 míst, k nim je 600 fotografií a dále je tam spousta aktuálních praktických informací z české, bavorské i rakouské strany

„Všechno, co je něčím zajímavé, tak tam má své heslo, od populárních taháků po neznámá místa,“ říká spolumajitele nakladatelství Starý most Petr Mazný. Kapesní průvodce do batohu je určen spíše pro lidi, kteří se na Šumavu vrací opakovaně a chtějí tam toho zažít více. „Jako jediný přináší všechny tři oblasti Šumavy v jednom svazku. To nebylo nikdy předtím,“ uvedl Mazný. Podle něj se lidé v poslední době vracejí zpátky k tištěným průvodcům a mapám a klesá počet návštěv internetu.

Šumava: na pohlednicích Joži Pospíchala knihkupce v Sušici… – Martin Leiš / Kniha představuje Šumavu a město Sušici v době první republiky, kdy docházelo k rozmachu turistického ruchu a k výstavbě turistických chat a rozhleden.

Rozhledny a chaty vznikaly v nejvyšších partiích Šumavy díky činovníkům Klubu československých turistů. Jedním z nich byl Josef (Joža) Pospíchal, který se velkou měrou zasloužil o zpopularizování a zpřístupnění Šumavy veřejnosti. Toto šťastné období trvalo necelých dvacet let a bylo nenávratně přerušeno nejprve mnichovskou dohodou, připojením Sudet ke třetí říši, poválečným odsunem původních obyvatel, Vítězným únorem, zřízením hraničního pásma, železné opony a vojenských újezdů Dobrá Voda a Boletice a po roce 1989 přísnou ochranou přírody na území CHKO a NP Šumava. Většina chat KČST, německých hostinců, hájoven a turistických tras, které sloužily turistům, se po roce 1948 ocitla v místech veřejnosti nepřístupných. Do dnešních dnů se tyto objekty a turistické chodníky až na vzácné výjimky nedochovaly. Ty, které přežily ve světě lesních samot při státní hranici, stále nejsou ani dvacet šest let po sametové revoluci turistům zpřístupněny. Naštěstí máme možnost připomenout si toto období alespoň díky šumavským pohlednicím, tzv. dopisnicím, Joži Pospíchala. Pojďte si tedy prohlédnout Šumavu tak, jak ji na svých pohlednicích zachycoval Joža Pospíchal, knihkupec v šumavské Sušici a aktivní člen sušického odboru Klubu československých turistů.

Šumava známá i neznámáPetr David, Vladimír Soukup / Kniha se zabývá tamější přírodou, historií i památkami a odhaluje, jak Šumava dokáže na člověka působit a jaká tajemství skrývá. Vedle známých turistických center a historických měst (Vimperk, Prachatice) si připomeneme i zaniklé osady a vesnice, místa, která byla dlouhá roky veřejnosti nepřístupná – právě na Šumavě přece byla ta nejostřeji střežená hranice, pověstná „železná opona“. Vedle známých přírodních lokalit (Boubínský prales, Černé a Čertovo jezero) nechybí vyprávění o oblastech, kam zdaleka tolik návštěvníků nepřijde (Milešický prales), o místech znovuobjevených v posledních desetiletích (Prášilské jezero, jezero Laka, Plechý a Plešné jezero, pravý břeh Lipenské přehrady), o úžasných technických dílech (Schwarzenberský kanál), o originální architektuře (volarské domy). Závěrečnou kapitolu tvoří přehled značených turistických cest a tipy na nejhezčí výlety.

Šumaváci… Aneb Žijí mezi námi

Šumava domovemIvo Stehlík & kolektiv / Šumava se v posledních letech stala oblastí střetu protichůdných zájmů a rozdílných názorů na to, jak by s touto jedinečnou krajinou měl člověk zacházet. Kniha Šumava domovem nabízí pohledy třiceti sedmi místních obyvatel nejrůznějších profesí na soužití lidí se zdejší přírodou. Práce na publikaci začala před dvěma lety během bouřlivé diskuse o budoucnosti Národního parku Šumava. Teď je téměř hotova.

„Možná se dozvíte něco nového o tom, jak se tu lidem žije, o lese, o národním parku, o kůrovci, o tom, proč je důležité alespoň na malém kousku naší země zachovat divočinu a možná zahlédnete mezi řádky i střípky jímavé krásy… Pokud se tak stane, tahle kniha nevznikla nadarmo,“ říká její nakladatel Ivo Stehlík a dodává: „Nechceme na vydávání knihy čerpat dotace a granty, kniha vychází bez jakékoliv podpory od státu nebo nevládních organizací. Jsme tedy odkázáni jenom na přízeň potenciálních čtenářů…“ Texty doprovází dvě stovky fotografií, včetně několika historických snímků z rodinných archivů, které nebyly doposud nikde publikovány.

 

ŠumaváciPřemysl Čech / Kniha Šumaváci autora Přemysla Čecha je volným pokračováním úspěšné knihy Trefen šumavským genem, oceněné i v soutěži Šumava Litera 2016. S ohledem na zájem čtenářů jezdil autor na besedy a vyprávěl o knize a o té „své“ Šumavě. Nemohl si přitom nevšimnout, že naprostá většina ohlasů a debat o knížce se vždy stočila na kapitoly, ve kterých připomínal šumavské osobnosti. Postupně si uvědomoval, že podobných postav zná víc, a že by možná stálo za to, přiblížit i jejich osudy. Výběr osobností pro knihu Šumaváci je autorovou ryze subjektivní záležitostí. Ale bylo podstatné, že všichni nosí Šumavu ve svém srdci, něco pro ni udělali, nebo o ní umějí zajímavě vyprávět. Celý rok za nimi jezdil po šumavských chalupách, scházel se s nimi v hospodách, ateliérech i na hradech…

Šumavské povídání aneb co v kronikách nenajdete 2Jaroslav Pulkrábek / Tady někde to musí být. Jen kdyby pořád nepršelo. Dobré dvě hodiny jsem se prodíral houštím promočený na kost, než jsem to našel. Hromada kamení, děravý hrnec a pár střepů. A také zbytky usazení hřídele mlýnského kola. Tak tady to bylo. Tady žil ten mlynář, o kterém mi vyprávěl kostelník, co mu zbořili kostel. Ještě najít tu jabloň. Déšť už mi nevadil. Střípek po střípku jsem si dával dohromady zapomenutý příběh a co chybělo, dolepil vlastní fantazií. Možná to bylo trochu jinak. Možná se to ani nestalo. Ale to není zas tak důležité. Lidé odcházejí, touhy, sny, bolest i úsměvy v krajině zůstanou. A také prožitá lidská zkušenost. Stačí jen zavřít oči a znova uslyšíte klapot mlýnského kola, jenž vypráví příběhy skutečné i neskutečné. Plné ponaučení i varování. Vážné i veselé. Jen umět naslouchat…

 

Hranice – tam i zpátky…

Šumava… hranice přecházejte po půlnociVilém Hrach / Králem Šumavy je letos určitě Vilém Hrach. Nová kniha mapuje poúnorové útěky z Československa… Vilém Hrach ve své knize nazvané „Šumava… hranice přecházejte po půlnoci“ shromáždil dramatické příběhy pašeráků i sedláků, Čechů a Němců, hrdinů i donašečů. Prvotina devětasedmdesátiletého autora je podepřena podrobnou znalostí lokality a roky bádání v archivech.

Ostnaté dráty, čerstvě vysídlené vesnice, třídní boj v nejvyhrocenější podobě. Mezi Skyllou pohraničních hlídek s nabitými zbraněmi a Charybdou zrádných močálů nedokázal proniknout na Západ jen tak někdo. Respektovaným esem byl Kilian Nowotny. Právě na něho, na legendu zvanou Král Šumavy, láká Hrach své čtenáře. Oprávněně. Zejména o posledním Kilianově přechodu hranic, už tolikrát umělecky zpracovaném, dokázal autor přinést nové poznatky.

Vilém Hrach má jako právník cit pro detail. Nenechá se uchvátit tím, že mnohé archivní materiály nalezl jako první – i ty podrobuje kritickému rozboru. Stejně jako jedinečná svědectví pamětníků, která získal. Autor důsledně rozlišuje fakta a domněnky. Tam, kde se pouští do interpretací, opakovaně připomíná, že jde jen o možný výklad událostí. (celý článek viz Aleš Palán)

Písecká spojka krále Šumavykniha o píseckých pobytech krále ŠumavyJan Měšťan / Knihu vydalo písecké Nakladatelství J&M. Její autor Jan Měšťan připomněl, že král Šumavy Josef Hasil pravidelně přecházel přísně střeženou státní hranici a spolupracoval se skupinou lidí na Písecku, Vimpersku a Prachaticku. „V říjnu 1951 se dva týdny ukrýval v Píseckých horách v penzionu U Malířských, v turistické chatě na Živci a na chatě u řeky Otavy nedaleko Borečnice,“ říká Jan Měšťan

Mluvíme-li o šumavské hranici je možná potřeba upozornit i na tuto knihu. V určitých kruzích společnosti stále trvá ona podivná (lakonicky řečeno zvrácená) nostalgie za obdobím, kdy naši republiku – obepnutou ostnatými dráty – hlídali SUPi (samostatně útočící psi) a bdělí, ostře ozbrojení pohraničníci, připravení pálit po svých spoluobčanech (titulní obrázek knihy je docela výmluvný…). Malinko mi to připadá, jako by své paměti vydávali členové ostrahy koncentračního tábora v duchu: „Vždyť to přeci byla jen práce, plnili jsme rozkazy a v lágru i na cimře byla mezi námi – kluky – švanda, to vám musíme povyprávět…“ Mno… knihu jsem nečetl a ani číst nehodlám, nemohu tedy soudit, v čem spočívá onen „poněkud jiný pohled na Pohraniční stráž“. Udělejte si případně obrázek sami…

Z historie 10. brigády pohraniční stráže Volary – Zdeněk Šmída / Kniha mapuje běžnou službu šumavských pohraničníků… Jak vypadala Šumava u hranic v 50. letech od Mokrůvek za Modravou po Lipenskou přehradu?

„Publikace přichází na knižní trh v době, kdy jsou soustavně vydávány texty věnující se železné oponě a zabývající se jednotlivými případy narušení státních hranic – lakonicky řečeno, zabývající se případy použití zbraně. Mým cílem bylo zdokumentovat poněkud jiný pohled na Pohraniční stráž, který je veřejnosti mnohdy cizí – totiž povšechný život pohraničníků na jednotkách a jejich služba,“ vysvětlil autor Zdeněk Šmída. Ten již má za sebou dvě knihy – Vývoj českých státních hranic, Šumava-Modravské pláně. „Rád se toulám v pohraničí – dokumentuji pozůstatky historických i současných hranic, zaniklé osady a v neposlední řadě tu část historie, která je nazývána jako železná opona. Můj děda Václav sloužil na Šumavě v úseku Volarské brigády v 50. letech. V neposlední řadě jsem měl přístup k celému množství archiválií a materiálů. Všechny tyto pohnutky byly hlavním důvodem k sepsání publikace, na které jsem pracoval u stolu i v terénu od roku 2012,“ řekl Šmída.

Něco pro malé a menší…

Hurá na Šumavu (průvodce pro děti i rodiče)Petr Mazný / Netradiční šumavský průvodce, který je určený především pro malé návštěvníky tohoto pohoří. Vysvětluje, jak vznikla Šumava, proč se tak jmenuje, jaká tam žijí zvířata, ale hlavně přináší tipy na výpravy na nejzajímavější místa, které zvládnou i děti. Většina fotografií je od Jaroslava Vogeltanze, ilustrace vytvořila Soňa Brabencová.

Davídek – příhody chlapce ze Šumavy (2. díl) – Ivo Nový / Davídek, kluk ze Šumavy jde do školy. Nemůže se ani dočkat, až z toho onemocní. Z hájenky je to do školy kus cesty a Davídek zažívá po cestě i ve škole různá dobrodružství, seznamuje se s novými kamarády a prožije první rok, na jehož konci jsou vysněné prázdniny a cesta k babičce. Před našima očima ožívá svět malých dětí před cca 60-70 lety, svět bez mobilů a počítačů, svět klukovských pranic a opravdového vesnického života.

Příběhy z jižních Čech (Lipensko) Povídání losí babičkyPechoušek Pavel, Študlarová Zdeňka / Vydejte se spolu s losími sourozenci Aldem a Poli na toulky po jižních Čechách, krajem kolem vodní nádrže Lipno. Je to úžasný kout naší země, kde se dají v hlubokých voňavých lesích prožít skvělá dobrodružství. Na svých cestách se losíci setkají s roztodivnými postavičkami a strašidly z oblasti Lipenska, ničeho se však nezaleknou a nakonec se sejdou i se svým tatínkem, kterého celou dobu hledali. Na předsádkách najdete nádhernou mapku oblasti, kudy losíci bloudili.

A nakonec něco k jídlu…

Tradiční svátky a recepty ze šumavské vesnice – Lucie Kohoutová / Nová publikace inspirovaná Šumavou je volným pokračováním úspěšné kuchařky Recepty ze šumavské vesnice. Autorka se tentokrát věnuje připomenutí svátků a tradic, spojených s touto malebnou krajinou. Události jsou citlivě provázané s původními recepty, které autorka, jak je jejím zvykem, poctivě vyzkoušela. Kniha je bohatě doplněna barevnými fotografiemi nejen jídel, ale i krás šumavské přírody. A opět nechybí ani příběhy z památných míst, pověry a pranostiky. K dostání v eshopu www.dona.cz, nebo u knihkupců.

Recepty ze šumavské vesniceLucie Kohoutová / Kuchařka plná tradičních šumavských receptů, předávaných po dlouhá léta z generace na generaci, ale i receptů současné kuchyně. Autorka je řadí podle ročních období od jara do zimy, vzhledem k dostupnosti surovin, nevynechává ani vaření o svátcích, jako jsou Vánoce, Velikonoce, masopust. Kniha je doplněna povídáním o Šumavě a lidových zvycích, pověstmi a tajemnými příběhy, text doplňuje spousta fotografií nejen jídel, ale i krásné šumavské krajiny. Kuchařka vznikla na základě autorčiných webových stránek, které se těší velké návštěvnosti a oblibě čtenářů a přímo vyzařuje autorčinu lásku k Šumavě, k její historii i současnosti.

CENA JOHANNA STEINBRENERA 2017 – VÝSLEDKY

Do soutěže bylo nominováno celkem dvaatřicet knih, které vyšly v předchozím roce (2016). V jedné kategorii se nachází beletrie s poezií a v druhé knihy naučné či fotopublikace. Šumavskou knihou roku (v kategorii beletrie, poezie) se stala POSLEDNÍ ŠUMAVSKÁ PASTVINA Martina Sichingera (Nakladatelství 65. pole). K Šumavě si padesátiletý Martin Sichinger vytvořil vztah díky dědečkovi, který opravoval lidem topení na samotách, i otci, jenž se Šumavákům staral o vodu. Sichinger napsal o zdejším kraji zatím čtyři romány, teď připravuje pátý.

V nyní oceněné knize Poslední šumavská pastvina musí písecký poručík Reiner v listopadu 1918 potlačit povstání šumavských Němců, kteří vyhlásí vlastní župu Böhmerwaldgau. V roce 1949 se poručík Reiner jako nepřítel komunistického Československa chce dostat přes bavorskou hranici a jeho jedinými spojenci jsou právě šumavští Němci.

Autor knihy Sichinger si myslí, že čtenáře zaujalo místo pastviny zvané Kašperschachten. „Píšou mi lidé, kteří podnikli svoji vlastní cestu a snažili se tu Kašperschachten najít, protože je to něco ojedinělého v celé České republice a specificky na Šumavě,“ říká Sichinger.

Martin Sichinger (vpravo)

V kategorii „naučná, fotopublikace“ pak hlavní cenu získala kniha Světem šumavské přírody autorů Kučerové Martiny a Dvořáka Vladimíra. „Naším přáním bylo připravit knihu, která by nikdy nekončila. Knihu, u které dočtete poslední řádek, máte chuť začít číst od začátku. Knihu, kterou můžete otevřít na jakékoliv stránce a ihned jste vtaženi do děje, který se před vašimi zraky odehrává. Knihu, která vás zabaví, ale zároveň vás mnoho nového naučí. Kniha je bohatá množstvím fotografií, které zachycují krásu Šumavy, ale také okamžiky, které nemůžeme spatřit vždy na vlastní oči. Ilustrace Pavla Procházky dodávají knize nebývalou pestrost a půvab. Snad i díky tomuto ocenění se kniha stane dobrým pomocníkem, který pomůže zažehnout další svíce nadšených přírodovědců, kteří budou v dalších generacích chránit dary šumavské přírody…“ říká o knize Vladimír Dvořák, jeden z autorů.

Martina Kučerová

CENA JOHANNA STEINBRENERA – kategorie BELETRIE, POEZIE

1. Sichinger Martin: Poslední šumavská pastvina
2. Zitková Eva Marie: Báby v nepaměti
2. Fibich Ondřej: Ze Šumavy špalíček pohádek a básniček
3. Szpuk Roman: A zavaž si tkaničky

CENA JOHANNA STEINBRENERA kategorie: NAUČNÁ, FOTOPUBLIKACE

1. Kučerová Martina, Dvořák Vladimír: Světem šumavské přírody
2. Hudičák Petr, Mrázková Zdena, Špinar Jindřich: Lipno – krajina pod vodou
3. Nykles František, Pecka Josef, Mazný Petr, Vogeltanz Jaroslav: Tajemství šumavských vod

Cena knihoven

Kromě hlavní ceny festivalu získal Martin Sichinger také cenu od čtenářů jihočeských knihoven. Cenu knihoven jsme ve spolupráci s knihovnami našeho regionu vyhlašovali poprvé a věříme, že budeme pokračovat i v dalších ročnících.

Cena Šumavského pivovaru

Již podruhé byla vyhlášena Cena Šumavského pivovaru. Tu letos získala kniha Ze Šumavy ŠPALÍČEK pohádek a básniček (Nakladatelství Strakonice Hrad) Ondřeje Fibicha.

Šumava – krajina dětství… Výsledky literární soutěže pro děti a mládež

Městské kulturní středisko Vimperk ve spolupráci s volarským nakladatelstvím e-knih DriftBooks vyhlásilo v rámci literárního festivalu Šumava Litera již třetí ročník literární soutěže pro žáky základních a středních škol na téma „KRAJINA DĚTSTVÍ“. Zadání znělo: napište pověst, pohádku či dětský příběh ze Šumavy. Vítěz v každé kategorii získal elektronickou čtečku knih…

VÝSLEDKY: kategorie studenti gymnázií, SŠ a SOU

1/ Jan Janda, G a SOŠe Vimperk – 8.G (Pravětín) – Šumava – krajina dětství

2/ Kateřina Kunclová, G a SOŠe Vimperk – 8.G (Vimperk) – Nezapomeň

3/ Veronika Majerová, G a SOŠe Vimperk – 8.G (Strážný) – Pověst o vodníkovi a kocourovi

VÝSLEDKY kategorie žáci 6. – 9. ročníků ZŠ a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií:

1/ Michaela Štouralová, G a SOŠe Vimperk – 3.G (Zdíkov) – O sežraném království aneb Jak malý Kája Kůrovec s beruškou Beruškou Šumavu zachránili

2/ Kristýna Věříšová, Gymnázium Prachatice – 3.A (Prachatice) – Příběh řeky Vltavy

3/ Ester Štěchová, G a SOŠe Vimperk – 3.G (Vimperk) – Záhada

Šumava Litera 2017 – Propojení literatury a cestovního ruchu

Páteční večer festivalu je určen pro pozvané hosty festivalu. První přednáška ukázala, jak může festival pomoci konkrétní věci. Jaromír Polášek (ředitel Jihočeské centrály cestovního ruchu – JCCR) a spisovatel Hynek Klimek představili projekt, který (de facto) vznikl díky prvnímu ročníku: Příběhy z jižních Čech. Na základě pohádkových příběhů, zasazených do konkrétních míst Jižních Čech, by JCCR ráda přilákala do našeho kraje zejména rodiny s dětmi. Do budoucna by se projekt měl rozšířit o naučné stezky, které budou korespondovat s knižními příběhy a jejich hrdiny. Počítá se s deseti dílnou sérií. Momentálně jsou na trhu čtyři tituly z oblastí:

– Prácheňsko a Pošumaví (autor Hynek Klimek)
– Lipensko (autor Pavel Pechoušek)
– Novohradsko a Doudlebsko (autor Oldřich Petrášek)
– Táborsko, Milevsko a Sedlčansko – Toulava (autor Hynek Klimek)

Jaromír Polášek (ředitel Jihočeské centrály cestovního ruchu – JCCR)

Hynek Klimek