litera

Šumavské knižní novinky – 1. čtvrtletí 2018

Viktorie Hanišová – Houbařka

Nakladatel: Host
ISBN:978-80-7577-456-9
Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.

Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo?

 

Aleš Palán & Jan Šibík – Raději zešílet v divočině /Setkání s šumavskými samotáři

vázaná, 368 stran
nakladatelství Prostor

Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha.

Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal.

Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán (Magnesia Litera, Cena Českého literárního fondu), snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award).

Martin Sichinger – Kocovina šumavského léta

Nakladatelství 65. Pole, 2018
ISBN: 978-80-87506-98-1

Kocovina šumavského léta Martina Sichingera, dvojnásobného držitele Ceny Johanna Steinbrenera udílené na festivalu Šumava litera, je v pořadí už pátý autorův román mapující historii pohraničí, zasazený do Vimperku roku 1987, nástupu perestrojky, pražské návštěvy Michaila Gorbačova, ale i sílícího ekologického hnutí, vnitropolitického zápasu uvnitř KSČ a tragických ozvěn sovětské invaze.

Vimperk, červen 1987… Velitel místní stanice VB se před festivalem Setkání mládeže Šumavy chystá na návštěvu významného politického hosta a snaží se zabránit všem provokacím. Největším rizikem se pro něj stává pátrání mladíka, jemuž sovětská armáda před téměř dvaceti lety zastřelila otce a který tuší, že nešlo o nehodu, ale o dokonale připravenou vraždu. A důkazů, že tomu tak bylo, najednou podivuhodně přibývá…

 

 

Lášek Radan – Ztracené varty – Strážci šumavské hranice 1938

Vydavatel: Radan Lášek – Codyprint
Formát knihy: 21,7 x 15,3
Rok vydání: 2018
ISBN: 978-80903892.4.3
Počet stran: 247
Vazba: pevná

V publikaci najde čtenář vůbec první souhrnné zpracování dramatických událostí z podzimu 1938 na šumavské hranici od Železné Rudy po Vyšší Brod. V první části jsou podrobně zmapovány přípravy na zajištění hranice v letech 1936–1938, tj. výstavba „zvláštních zařízení sloužících k znemožnění dopravy na silnicích a cestách“ a zejména budování a výcvik praporů Stráže obrany státu Strakonice a České Budějovice.

V druhé části je na základě mnoha osobních svědectví a služebních hlášení popsáno pronikání nacistické ideologie do šumavských obcí, které ukončilo dosavadní bezproblémové soužití německých obyvatel s českou menšinou. Čtenář zde může velmi detailně sledovat, jak drobné konflikty a provokace příslušníků Henleinovy Sudetendeutsche Partei vygradovaly v září 1938 ozbrojeným povstáním henleinovců proti čsl. bezpečnostním silám. Text je doprovázen téměř dvěma stovkami dobových fotografií a mapek.

Ukázka z knihy: Rudolf Slawitschek – Modrý Pánbůh

V rámci ediční řady Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích byl vydán překlad méně známého románu Rudolfa Slawitschka Der blaue Herrgott (Modrý Pánbůh).

V roce 1927 vyšla v Horní Plané péčí Spolku Šumavského muzea (Verein Böhmerwaldmuseum) románová prvotina pražského německy píšícího spisovatele Rudolfa Slawitschka (1880–1945) Der blaue Herrgott. Autor s určitou dávkou umělecké licence zasadil příběh do fiktivního města nazvaného Rosenburg, jehož Slawitschek přebal copyreálným předobrazem byl tehdejší (Český) Krumlov. Prostřednictvím své první i druhé manželky měl vztah k tomuto historickému městu, kam často z Prahy, zvláště v létě, zajížděl. Román autor nazval podle modrého obrázku s Kristem na kříži upevněného na stromě při cestě z Krumlova na vrchol Kletě. Modrý obrázek, zvaný německy mluvícím obyvatelstvem Krumlovska Modrý Pánbůh (Der blaue Herrgott), připomíná hrůznou událost z roku 1787, kdy na tomto místě pytláci zabili obálka prvního vydání z roku 1927velmi krutým způsobem knížecího hajného, kterého pověsili na strom hlavou dolů do mraveniště.

České vydání připravil a doslov napsal Jindřich Špinar. Autorem překladu je krumlovský rodák a patriot Helmut Wagner. Slawitschkův román doprovází texty převzaté ze stránek elektronické čítanky šumavských německých spisovatelů Kohoutí kříž v překladu Jana Mareše, dostupné z: http://www.kohoutikriz.org. Kniha je doplněna několika dobovými fotografiemi z archivu českokrumlovského fotoateliéru Seidel.

Nakladatelé: Jihočeská vědecká knihovna, Nová tiskárna Pelhřimov 2017
Originál: Der Blaue Herrgott
Překlad: Wagner, Helmut
Popis: 1× kniha, brožovaná,
240 stran, česky
Rozměry:12 × 20 cm
Rok vydání: 2017 (1. vydání)
ISBN: 978-80-7415-162-0

Anotace: Stranou velkých dopravních cest míjely světové události uplynulých staletí tento kout téměř beze stop. Pod záštitou červené růže v bílém poli, kterou má náš zeměpán ve znaku se daří obchodu i řemeslům ve skromné míře a způsobem, který se nijak neliší od života našich otců a praotců. Jistě jste navštívili Rothenburg ob der Tauber v Bavorsku, město, které se našemu velmi podobá. Tu i tam jsou stará stavení pečlivě udržovaná, jen s tím rozdílem, že u nás je to z lásky k domovu, ne jako lákadlo pro cizince. Městem protéká řeka Rosava, plná oklik a zákrutů, a obepíná jako přirozený příkop divukrásný rosenburský hrad, který byl stavěn po sedm staletí. Po jeho zdivu se vine divoká růže, zakrývající téměř všechna okna a sahající až ke střeše nejvyšší věže. Je to zvláštní druh popínavé růže se skvostnými rudými květy. Když v létě vše kvete, vypadá to skutečně jako v pohádce. Náš starý archivář mimochodem neústupně tvrdí, že pověst o Šípkové Růžence se skutečně odehrála, a to před mnoha staletími, právě na hradě u nás v Rosenburgu.

Ukázka z knihy:

A po těchto závažných událostech tu byly Vánoce. Starý zámek ležel ve sněhu a venku v lesích praskaly stromy pod tíhou sněhu.

Gretka stála se zarudlými tvářemi u sporáku a snažila se vytvořit téměř nespočetné množství pokrmů. V těchto dnech nebyli rosenburští muži doma trpěni. Vážení občané města, obzvláště však zámecká honorace, se proto věnovala vánočnímu lovu. Všichni, od nejmladšího po nejstaršího, pokud se směli počítat k lepším kruhům, v těchto dnech vyrukovali do přírody. Také direktor archivu nezůstával nikdy pozadu a letos svému synkovi slíbil, že ho vezme s sebou. Ten již 14 dní předem pěchoval patrony, že by vystačily pro celý regiment. Doposud byla jeho největší radostí vzduchovka, dnes se mělo prokázat, co se s ní naučil.

Modrý obrázek foto J. Špinar

Träger ten den vyhlížel se smíšenými pocity. Nikdy nebyl velkým lovcem a právě v den nejklidnější noci roku mu lomoz lovu nepřipadal do lesního ticha vhodný. A nasadit zbraň na živoucího tvora v revíru u Modrého Pánaboha mu teprve připadalo jako zločin. Ale pochopil, že se nemůže vylučovat a že jeho jemnocit je poněkud přehnaný, když i sám direktor archivu, který byl znám svou téměř ženskou něžností, se bez pochybností zúčastní. A také Gretka považovala tento lov za samozřejmou součást vánočních svátků. Jistě tu hrála roli dlouhá tradice, zatímco pro něj to bylo cosi nového. A pak – ještě jedna věc jej přinutila vzdát se averze vůči vánočnímu lovu. Své velkoměstské oblečení v Rosenburgu odložil a pořídil si zdejšímu okolí přiměřený zelený myslivecký oblek. A to konec konců znamená určité povinnosti, člověk musí takřka prokázat oprávnění moci ten zelený kabátec denně nosit. Rozhodl se tedy, že pušku, kterou dostal od Rebhahna, si na rameno zavěsí.

Na gardovém nádvoří zámku se v 9 hodin ráno sešla pestrá společnost. Prostor vyplnil tucet nádherně zdobených, starých saní. Pan lesmistr slavnostně přivítal nováčky a přidělil jim místa na saních. V slavnostním prostředí přešly Trägera i poslední rozpaky. Inu, lidé ze zalesněných kopců slavili Vánoce jinak, než byl zvyklý z velkoměsta; způsobem, z něhož čišel pravý život.

Hluboce se nadechl čerstvého zimního vzduchu, který mu pronikl do posledních koutků plic. Pak se potěšeně rozhlédl po společnosti, radoval se z té spousty blyštícího se sněhu, z hedvábně modré oblohy, z komínů a štítů, které pod pokrývkou sněhu vypadaly ještě nádherněji než v létě.

Jak skvostně se vyjímal gardový strážný: bílé řemeny zkřížené přes zimní kabátec, obrovskou medvědí čepici stlačenou do čela, jak poklidně přecházel před šesti knížecími kanóny, půvabně pokrytými sněhem. Byly to samé staré kusy, nejmladší měl přes sto let. A mezi nimi bílou sněhovou čepicí ozdobené pyramidy kamenných koulí.

Träger se zastavil u nejbližšího kanónu a setřel z hlavně sníh: „Pánům z Růže patřím, zlý had jméno mé, anno 1636.“, četl.

Teď by se to snilo o starých časech, ale kolem dokola radostně lomozil dnešek. Jeho pohled klouzal podél oken a zastavil se u toho, které ho tehdy jedné jarní noci upoutalo. Teď tam stála Gretka a mávala mu dolů. Smeknutím klobouku ji pozdravil a pocítil naprosté živoucí štěstí okamžiku.

„Na místa, pánové, a lovu zdar!“ zvolal lesmistr a po několika okamžicích vyrazily cinkající sáňky přes nádvoří směrem k lesu. Träger seděl se třemi muži, které sotva znal. Ale to mu vyhovovalo, protože nemusel moc mluvit a mohl si vychutnávat krásu zimního jitra.

Již o půl hodiny později šel cestou, která mu byla určena. Kam až oko dohlédlo, jen obloha a sníh, jedle a smrky; bleděmodrý, bílý a tmavozelený svět, nikde ani hlásku. Náhle uslyšel v dáli výstřel, jejž ozvěna rachotivě opakovala; pak opět ticho.

Träger zcela zapomněl, že mu přes rameno visí puška, pociťoval pouze radost z lesa kolem, z drsného zimního vzduchu, z úsilí, které musel vynaložit, aby se dostal dál. Nevěděl kam, ale nepřemýšlel o tom, a přesto měl pocit, že má cíl; pravda, ne ten, který mu určil pan lesmistr.

Mohutným skokem přeskočil příkop u silnice, která mu zkřížila cestu. Rozhlédl se a zjistil, že je jen pár kroků od Modrého Pánaboha – jako by dolů sklouzl kus zimní oblohy, tak jasně v slunci zářilo modré pozadí obrazu.

Kéž by už tak nastala noc se zářícími hvězdami nad temným lesem… Všechny ty staré, zasněžené smrky a jedle by až do vrcholků musely vzplanout tisíci světýlky. Pak by z dáli zazněl tichý cinkot zvonků a před ním by zastavily zlaté saně, tažené bílým jelenem. A na nich by seděla Gretka v bílém kabátě s bílým hermelínem a se zářícíma očima by se na něj usmívala:

„Miláčku, jsou Vánoce a nadílka bude tu v lese. Podívej, co všechno ti od Ježíška nesu! Dlouhou studentskou dýmku, spoustu knih a psací náčiní z ryzího zlata. Ale nemyslela jsem pouze na tebe! Všechna zvířata v lese byla vždy našimi nejlepšími přáteli, těm také něco nadělíme. Tady na tu nízkou jedličku navěsíme nějaké dobroty na mlsání!“

A již by byla ze saní venku a ověšovala by stromek spoustou drobných sladkostí a kousky vonícího špeku.

Vtom v dáli zazněl výstřel, pak zahřměl další a Träger se probral ze snění. A ejhle, ta jedlička tu skutečně stála. Ve svém tlumoku měl tlustý balíček se samými dobrotami, které dostal jako mysliveckou svačinu, ovinutý dlouhým provázkem. Vida, jeho pocit štěstí ze snu se stane skutečností.

Člověk může ze svých snů uskutečnit mnohem víc, pokud jenom chce. Jen nesmíme nic považovat za malicherné a bezvýznamné, neboť štěstí začíná maličkostmi…

(zdroj: literarky.cz)

Rudolf Slawitschek (1880–1945) byl pražský německý spisovatel, rodák z Malé Strany, vystudovaný právník. Nejprve byl zaměstnán jako vrchní rada císařské politické správy při Zemském úřadě v Praze, kde působil i po vzniku Československa. Od roku 1930, kdy byl předčasně penzionován, se již cele věnoval literatuře. Byl dvakrát ženatý, obě jeho manželky pocházely shodou okolností z (Českého) Krumlova. V roce 1912 se mu narodila jeho jediná dcera Greta. Během života ho postihlo několik ran osudu; v pětatřiceti, po nehodě, mu byla amputována noha nad kolenem, o několik let později mu zemřela mladá žena. Jeho tragický osud se naplnil v květnových dnech roku 1945, kdy nechtěl opustit své milované město: „Patřím k Praze a už jsem tu jeden převrat přestál…“ Dodnes je jeho smrt zahalena tajemstvím, není známé přesné datum a místo jeho skonu, jisté je jen to, že se stal obětí dějinných událostí, které doprovázely konec války v Čechách. 31. prosince 1945 ho jeho druhá žena nechala prohlásit za mrtvého. Do češtiny byly přeloženy dvě knihy Rudolfa Slawitschka – kniha pro mládež Anastásius Kočkorád, velký kouzelník, kterou vydal v letech 1942 a 1943 pražský nakladatel J. R. Vilímek s ilustracemi Jiřího Trnky (česky vyšla ještě v roce 1970 v Mladé Frontě), a román Pražský dobrodruh: podivuhodná historie Hanuše Adama Löwenmachta, vydaný též Vilímkem v roce 1943.

 

„Raději zešílet v divočině“ – Setkání s Alešem Palánem

ŠUMAVA LITERA – PŘIPRAVUJEME PRO VÁS… / Vimperk – čtvrtek 12. 4. 2018 od 19.00 hod – Kavárna Ve skále… / Setkání s Alešem Palánem – autorem knihy „Raději zešílet v divočině“ (vychází 15. 3. 2018) – a šumavskými poustevníky!

Brzy vyjde…

Raději zešílet v divočině: Setkání s šumavskými samotáři – Aleš Palán, Jan Šibík / První Velký knižní čtvrtek v roce 2018 nabídne 15 novinek napříč žánry. Na pultech knihkupců se 15. března objeví česká a světová beletrie, krimi, populárně-naučná literatura i literatura faktu, memoáry nebo knížky pro děti a mládež. Milovníky šumavské literatury jistě zaujme pohled do světa šumavských samotářů a poustevníků, který přinese kniha „Raději zešílet v divočině“ spisovatele Aleše Palána.

Anotace…

Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha.

Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal.

Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán (Magnesia Litera, Cena Českého literárního fondu), snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award).

Výstava „Karel Klostermann“

Vimperk – galerie Happy Coffee / Jubilejní výstava k 170. výročí narození Karla Klostermanna – vernisáž 5. 3. 2018 od 18.00 hod / Výstava potrvá od 6. do 31. března 2018

Karel Klostermann, „básník Šumavy“…

Karel Klostermann, „básník Šumavy“, spisovatel oblíbený nejen starší generací. Od jeho narození uplynulo letos v únoru rovných sto sedmdesát let… / Ačkoliv Karel Faustin Klostermann (1848 až 1923) spatřil světlo světa 13. února 1848 v rakouské obci Haag am Hausruck, oba rodiče měli šumavské kořeny – maminka Charlotta pocházela z rodu zámožných šumavských sklářů Abelů, otec MUDr. Josef Klostermann byl selským synkem ze svobodné rychty z Hrádků u Srní. Rodina nebyla zrovna malá, z dvanácti dětí se dospělosti dožilo deset. Kvůli otcově lékařské praxi se často stěhovali, Karel se tak už coby jednoroční batole ocitá v Sušici, následují Žichovice u Rabí, znovu Sušice, Štěkeň a Kašperské Hory.

Na dráhu literáta nastupuje poměrně pozdě, teprve okolo čtyřicítky, už dříve se však věnuje drobné žurnalistice. Nejprve německy, později výhradně v českém jazyce. Klostermann, to je Šumava, její svérázné obyvatelstvo i nádherná příroda. Mimochodem „básník Šumavy“, objevující pro své čtenáře česko-bavorské pomezí, je i jakýmsi prvním ekologem – jako jeden z prvních upozorňuje na nebezpečí neuvážených lidských zásahů do přírody.

„Ale jedno si Šumava podržela: působí jako melancholická píseň, která nezadržitelně proniká do srdce. Bez přestání se před námi rozprostírají lesy a slatě a vyprávějí nám epopej, která nemá obdoby, epopej o zaniklém a zanikajícím obřím rodu, který nechala příroda vyrůst a pak ho nemilosrdně zničila. Zní tady píseň a máte-li pozorný sluch, neujde vám smysl jejích tónů; a země před vámi rozevírá poučnou knihu s nespočetnými stránkami. Staré kmeny a staré pařezy pokrývající půdu jsou vesměs popsány rozpukaným písmem; zdá se být tajuplné, a přece je zlehka čitelné.“ (Karel Klostermann – Črty ze Šumavy)

Je tomu 170 let (13. února), kdy se narodil jedinečný vypravěč a spisovatel Karel Klostermann. Nejen, že dokázal mistrně přiblížit nehostinné prostředí a život tehdejší Šumavy, ale také dokonale vykreslit tehdejší nezbytné spolužití Čechů a Němců. Jeho dobu a prostředí, stejně jako jeho soukromý život, přibližuje plzeňská výstava, která k tomuto výročí vznikla – Karel Klostermann – spisovatel Šumavy.

1885 – začíná publikovat své německy psané povídky v listě „Politik“

1890 – vychází jeho prvá a jediná německy psaná kniha pod názvem „Böhmerwaldskizzen“, očekávaný úspěch se však nedostavuje a autor publikuje následně povídku „Rychtářův syn“ už jako svou první zveřejněnou práci českou

1892 – vydává svůj první román „Ze světa lesních samot“, vzápětí oceněný výroční cenou České akademie

1898 – v lednu umírá jeho první žena, v prosinci se znovu žení s Betty Juránkovou, vdovou po českém továrníkovi

1901-1919 – v rozmezí těchto let vydává deset románů a deset povídkových souborů; pět z celkem čtrnácti jeho románů získává přitom výroční cenu České akademie

1907 – kolem tohoto roku se stává jedním z devíti radních města Plzně, referentem pro městskou péči o zdraví, pro lidové knihovny a čítárny, jakož i členem komise pro turistický ruch

1919 – získává na doživotí právo pobytu na zámku knížete Windischgrätze ve Štěkni

Poslední roky života tráví v Plzni, na léto pak nikdy neopomene odjet do jihočeské Štěkně, kterou si zamiloval už za otcova působení u knížete Windischgrätze. Také Karel Klostermann se přátelí se štěkeňským knížetem, a často pobývá u něj na zámku. Dodržuje pravidelný režim – ráno budíček o půl šesté, poté psaní, rybaření a koupání v řece Otavě.

Na jejím břehu se seznámí se strakonickým malířem Dvořákem „Šumavským“, který si Klostermannovo dílo natolik oblíbí, že namaluje rovnou celou sérii padesáti obrazů podle jeho povídek.

Se stářím bohužel přicházejí choroby – nemocné srdce, špatné plíce a zhoršující se zrak. Karel Klostermann umírá 16. července 1923 na štěkeňském zámku, kde jej po vyvlastnění Windischgrätzova majetku pozemkovou reformou nechají na prosbu knížete dožít nové majitelky, řeholní sestřičky Anglické panny.

Štěkeň na svého Klostermanna nezapomněla. Na zámku dnes najdete Klostermannův pamětní pokoj, v zámeckém parku jeho dub, nechybí samozřejmě ani pamětní deska. Kolem městečka vede Klostermannova naučná stezka…

Přes své přání spočinout ve Štěkni je „básník Šumavy“ slavně pohřben na plzeňském hřbitově.

zdroj: kohoutí kříz.org

Přednáška „Kudy chodil Karel Klostermann“

Strakonice / Společenský sál Šmidingerovy knihovny – čtvrtek 1. 3. 2018 od 17.00 hod – Přednáška Františka Sáčka ku příležitosti 170. výročí od narození a 95. výročí od úmrtí spisovatele Karla Klostermanna. Kresby J. Dvořáka Šumavského. Průřez dílem K. Klostermanna a životem z Haagu do Štěkně. Nově objevená rodová linie na Strakonice. Originální film pohřbu spisovatele z roku 1923. Ve spolupráci s Muzeem středního Pootaví Strakonice.

DOPORUČUJEME… / Výstava k 170. výročí narození Karla Klostermanna… / V prostorách Státního okresního archivu ve Strakonicích byla 13. února 2018 zahájena výstava o životě a díle slavného šumavského spisovatele Karla Klostermanna a potrvá do 23.března 2018…

Vystaveny budou materiály z pestré sbírky pana Františka Sáčka, který se touto osobnostní dlouhodobě zabývá. Vystaveny jsou též ilustrace bývalého ředitele archivu Mgr. Jana Olejníka.

Výstava „Šumava Františka Malocha“

Plzeň / Dovolujeme si vás pozvat na výstavu „Šumava Františka Malocha“, která se koná 3. – 26. 4. 2018 ve Smetanových sadech před Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje. Autoři Martina Vladimír Kožíšci mapují prostřednictvím velkoformátových fotografií sto let staré putování plzeňského botanika František Maloch k pramenům řeky Otavy.

Vernisáž, spojená s botanickou exkurzí vedenou RNDr. Zdeňka Chocholoušková, začíná 3. 4. 2018 v 16.30.

Agent JFK zasahuje na Šumavě…

Knihy o Šumavě nemusí být jen přehlídkou vážných témat, poetických vzpomínání či přestřelek pohraničníků. Třicátý díl série Agent JFK: Přežít je „šumavský nářez“ plný zmutovaných kůrovců, šumdruidů a hlavně pořádné porce humoru… Představte si Šumavu trápenou kůrovcem, nic zvláštního řeknete si, jenže co když je ten kůrovec velký jako panelák, to je panečku jiná…

Z recenzí: Zbyněk Kučera Holub napsal jeden z nejbrakovitějších dílů celé série. Přičemž mezi hlavní pozitiva patří to, že vás hned na první stránce vtáhne perfektně do děje a pustí až na samotném konci. K pozitivu číslo dvě pak patří určitá míra šílenství, vyzařující z téhle knížky. Člověk místy nestačí koulet očima a divit se, jaké má Holub geniálně šílené nápady… (zdroj sarden.cz)

Kdo je JFK?

Agent John Francis Kovář (zkráceně Agent JFK) je hlavní hrdina stejnojmenné české série sci-fi a fantasy příběhů vytvořené podle vzoru Marka Stona či Perryho Rhodana. Sérii společně vymysleli spisovatelé Miroslav Žamboch a Jiří Walker Procházka a podílí se na ní kromě nich i další čeští autoři.

John Francis Kovář (po otci českého původu), je bývalý člen speciálních jednotek rychlého nasazení a mezinárodní vojenské diplomatické jednotky podřízené nejvyššímu velení NATO. Svou vojenskou kariéru ukončil v hodnosti kapitána české armády a poté dostal nabídku stát se členem týmu Agentury EF (Equilíbrií Ferrarií, tj. Kováři rovnováhy; latinsky přesně: Aequilíbrií Ferrarií), jejímž cílem je zasahovat v paralelních světech a v paralelní minulosti či budoucnosti proti těm, kteří se pro svůj vlastní prospěch a vlastní cíle snaží narušit jemné předivo vztahů, kterými jsou paralelní vesmíry propojeny, což může mít za následek jejich zhroucení. Proto je vnitřním heslem Agentury EF rčení „Svůj svět si musíme zasloužit!“.Hlavním protivníkem Agentury, a hlavně JFK, je tajemný lord Xaverius Hawk z Jestřábí Lhoty (někdy též X-Hawk či Jestřáb), bývalý člen Agentury a nyní padouch s nejasným cílem, který se snaží narušit rovnováhu různých paralelních vesmírů.

Ukázka z knihy:

Šumavskými hvozdy zní zvuky motorových pil, pod kořeny prastarých smrků se probouzí armáda hladových zmutovaných brouků a paní Šubrtová peče borůvkový koláč… John Francis Kovář má problém. Nakažen děsivou nemocí potřebuje lék – bez něj zemře,nebo ještě hůř, změní se v něco nelidského. To ale není všechno, nakažený, vyčerpaný se dostává do bitevního pole a sítě intrik mezi ziskuchtivými dřevobarony a zelenými aktivisty neštítícími se ničeho. A je tu ještě někdo – hrdina ve výslužbě, legendární plukovník S. I on ví, že čas neúprosně běží. Už brzy vyletí kůrovec!

Vimperk, přibližně v ten samý čas… Byla hluboká noc. Nádvoří kasáren ve Vimperku, tzv. buzerplac, osvětlovaly reflektory. Stála tu nastoupená jednotka patnácti vojáků v zelených helmách a maskáčích vzoru „prales zespodu“. Všichni patřili ke zvláštnímu oddílu schwarzenberských myslivců, jednotce určené pro boj s hmyzími mutanty zdálky i zblízka…

***************************

Agent JFK 30: Přežít
Holub, Zbyněk K. – Machala, Libor
Nakladatel: Triton
Obálka: Petr Vyoral
Redakce: Milena Matějková, Zuzana Kupková
Rok vydání: 2013
Počet stran: 208
Rozměr: 125 x 185
Provedení­: paperback
Cena: 199 Kč

Kniha se dá ještě sehnat například ZDE

 

O autorovi:

Zbyněk Kučera Holub, také Zbyněk Holub nebo Gilgalad (* únor 1980, České Budějovice, Československo) je český prozaik, autor a editor fantasy, pohádek a příběhů napříč žánry. Narodil se v únoru roku 1980 v Českých Budějovicích. Se svou ženou se seznámil díky hrám typu Larp.Díky hrám na hrdiny (RPG) se dostal k prvním literárním pokusům a okolo roku 2000 se začal podílet na tvorbě RPG světa Asterion. V roce 2007 mu z prostředí tohoto fantasy světa vyšla první kniha Kaat, aneb Historky Cechu Eldebranských katů vyprávějící o mistrech popravčích obdařených nadpřirozenými schopnostmi. Zbyněk napsal nebo jako editor sestavil řadu titulů, ale nevnímá se jako spisovatel – cítí se být „klukem, kterého baví psát a občas mu něco vyjde“… (zdroj Wikipedie)

Šumava domovem… Pozvánka na křest nové knihy

Volary 18. 12. 2017 v 19.15 hod – společenský sál volarské radnice / Volarské nakladatelství Stehlík zve na křest své nové publikace Šumava domovem

Šumava se v posledních letech stala oblastí střetu protichůdných zájmů a rozdílných názorů na to, jak by s touto jedinečnou krajinou měl člověk zacházet. K věci se vyjadřují politici, vědci, úředníci, novináři… většinou lidé odjinud. To je cenné, protože často právě náhled zpovzdálí s určitým odstupem od problému dokáže lépe vyhmátnout jeho podstatu. Chybí mu ale hlubší znalost místních reálií. Tato kniha nabízí pohledy třiceti sedmi obyvatel Šumavy nejrůznějších profesí na soužití lidí s místní přírodou. Někteří z nich jsou rodáci, vrostlí po generace do šumavské žuly, další jsou novousedlíci, kteří si toto místo pro život vybrali po zralé úvaze, nebo je sem osud prostě zavál. Všechny je však spojuje láska k domovu a nespoutané přírodě.

Prostřednictvím jejich výpovědí máte příležitost sdílet s nimi zajímavé životní příběhy a nahlédnout diskutovaná šumavská témata jejich očima. Možná se dozvíte něco nového o tom, jak se tu lidem žije, o lese, o národním parku, o kůrovci, o tom, proč je důležité alespoň na malém kousku naší země zachovat divočinu a možná zahlédnete mezi řádky i střípky jímavé krásy… Pokud se tak stane, tahle kniha nevznikla nadarmo.

Šumavský Děs

OBJEVILI JSME NA SÍTI – V knize Šumavský Děs ožívají temné příběhy z českokrumlovského regionu… / Upíří masakr v Cetvinách, sabaty na Ďáblových kamenech v Hůrce, tajemná babička z Černé v Pošumaví, skřet v podzemí Dívčího kamene, obludník v Hořicích na Šumavě, hornoplánský obr Thomas Thieme, děsivé podzemí pod Větřním a mnohé další příběhy z dávné i nedávné historie českokrumlovského regionu přibližuje nová kniha nazvaná Šumavský Děs. Jejím autorem je českobudějovický spisovatel Václav Votruba.

„Můžete této knize věřit… nebo nemusíte. Záleží, jak moc máte otevřenou mysl. Pro někoho budou sepsané vzpomínky bájného Děsa představovat bláboly, bude se rozčilovat, že se pod Větřním nikdy nic nekopalo, že v Hůrce žádné kameny, na kterých se konaly sabaty, neexistují… Je to možné, třeba vás jen taháme za nos. Třeba. Doufáme ale, že se aspoň trošku pobavíte. A pokud ne, baziliška na vás!“ vzkazuje Václav Votruba.

Kniha, která vyšla 9. srpna letošního (2017) roku, obsahuje ilustrace malíře Bronislava Frühaufa z Klenčí pod Čerchovem. Její vznik podpořila města Horní Planá a Vyšší Brod. Koupit se dá přímo u autora na mailu venca.votruba@seznam.cz či na webových stránkách http://www.vaclavvotruba.cz/ K dostání je také v elektronické verzi – ZDE

KAPITOLY KNIHY ŠUMAVSKÝ DĚS:

Mord na hrádku Louzek, Hrob plný zlaťáků, Guláš, Helmutova košile, Ďáblovy kameny, Babička, Skřítek? Spíše skřet, Noční návštěva, Zima ve Zlaté Koruně, Plecháč, Hořický obludník, Šumavský obr, Pod Větřním, Pomsta zemřelých, V lese, Upír Ludvík

***

Václav Votruba  – spisovatel, novinář a muzikant se narodil 10. února 1987 v Domažlicích. Nyní žije v Českých Budějovicích. Jeho články vycházely několik let v regionálních médiích a specializovaných hudebních časopisech. Dnes se věnuje především PR aktivitám. Debutový román Na pokraji vydal v roce 2016. O několik měsíců později mu vyšla Kniha kovu, která získala cenu Břitva za nejlepší tuzemskou rockovou knihu roku 2016. Václav Votruba se muzice věnuje i aktivně – hraje v kapelách Dark Angels, The River Of The Lost Souls a After Rain